Pro výpočet výškového profilu byla použita stránka Hey Whats That. V případě nulové refrakce nebude vrchol l'Estrop viditelný. Znamená to, že je Země placatá? Pokud nebudeme uvažovat žádné ohýbání paprsku, musel by se vrchol l'Estrop tyčit vysoko nad 1000 m vysoký hřeben ve vzdálenosti cca 300 km. Na fotografii je ale srovnatelně vysoký. Pokud refrakci (nebo nějaký jiný způsob ohybu světla) připustíme, musela by být řádově větší, než v případě kulaté Země.
Aby na kulaté zemi bylo vidět alespoň řekněme 600 m, jsou dvě možnosti:
Na grafech je červenou výsečí vyznačena i polovina vertikálního zorného úhlu, která by měla být pro ohniskovou vzdálenost 2000 mm přibližně 0,34°. Graf nemá stejné měřítko na vertikální a horizontání ose, takže nelze měřit úhel přímo. Pro úhel 0,34° je na vzdálenosti 407 km výška cca 2,44 km.
Simulovaný pohled (U. Deuschle). Při pohledu z Noufonts je l'Estrop viditelný se započtením standardní refrakce. Aby však bylo vidět scénu podobně, jako na fotografii, bylo třeba zvýšit koeficient refrakce z běžných 0,14 na 0,15 (0 je zcela bez refrakce, 1 by byla refrakce kopírující zemské zakřivení - Země by vypadala jako placka).
(Po najetí myší na obrázek se model překryje fotkou.)
Pro představu ještě vizuální porovnání zleva simulace kulaté Země s refrakcí, původní fotografie, simulace placaté země (po kliknutí se obrázek otevře na nové kartě). I když to tak nevypadá, pravý obrázek je záběr na stejné vcholy, jen na ploché zemi. Fotografii to moc neopodvídá (vlastně vůbec).
Na fotografii je zajímavá ještě jedna skutečnost. Slunce při východu vidíme pod úhlem přibližně 0,54° (horizontálně přibližně 2100 pixelů ze 4000 = 52,5%; při ohniskové vzdálenosti 2000 mm, která je u fotografie uvedena, je horizontální úhel 1,031°). Pokud vezmeme udávaný poloměr Slunce 696 340 km a průměrnou vzdálenost 150 000 000 kilometrů, vychází úhel na 0,53°. Bohužel rozměry i vzdálenost plochozemského slunce zůstávají opředeny tajemstvím, dohledal jsem jeden z možných údajů - vzdálenost 3 000 mil, tedy přibližně 4 828 km. Při východu/západu slunce na ploché zemi může být (snad vzhledem k obvodu kolem rovníku) kolmý průmět pozice slunce na plochu přibližně 12 000 km? Vzdálenost ke slunci by tedy měla být přibližně 14 000 tisíc kilometrů (nechám tam rezervu). Pokud je Slunce na tuto vzdálenost vidět pod úhlem 0,6°, můžeme odhadnout jeho průměr na 140 km. Pokud by stejné slunce putovalo rovnoběžně s povrchem, pak by v poledne bylo dejme tomu 7 000 km daleko (pokud ho nemáme přímo nad hlavou) a muselo by být vidět pod úhlem větším než jeden stupeň, tedy téměř 2x větší.
Na přiložené fotografii částečného zatmění, kterou jsem pořídil 25. 10. 2022 (bohužel jsem neměl po ruce lepší objektiv) zabírá sluneční kotouč přibližně 4,2 % obrazu na výšku (cca 175 pixelů z 4160 = 0,042). Fotografie byla pořízená fotoaparátem s velikostí senzoru 36 x 24 mm a objektivem s ohniskovou vzdáleností 105 mm. Vertikální úhel je tedy přibližně 13° a 4,2 % jsou 0.547°.
Zdá se tedy, že se Slunce během dne nějak významně nezvětšuje, rozhodně ne tak, jak by mělo podle kusých plochozemský informací.
Použité fotografie jsou ze stránek Marka Breta.